Odvaha není nemít strach, nýbrž strach překonat.

4. srpna 2015 v 23:16 | pisálek |  téma týdne

Odvaha není nemít strach, nýbrž strach překonat.


Táto věta je naprosto pravdivá a naprosto očišťující.

Každý z nás má nějaký strach, tedy až na moji tetu, která stále tvrdí, že peníze a strach nikdy nemá. :-D

Strach je už od nepaměti naši součástí. Už ho ani pomalu nevnímáme jako něco zlého, už ho prostě někdy ani nevnímáme vůbec. Ale je tam. Je uvnitř nás a my to víme, jen s tím nechceme nic dělat. Ne, že nemůžeme, my jen prostě nechceme. Někdy se lidé ve strachu utápí velice rádi, přivolávají si myšlenky, ze kterých mají strach schválně. Ano, občas to taky dělám, je to morbidní, ale mé EGO to občas prostě potřebuje.
Jednou jsem četla knížku, ze které mám moc pěkný citát. Už opravdu nevím, co to bylo za knížku, ale citát jsem si zapsala do svého deníku.

"Strach, je jediná překážka, která nám brání dělat to, co máme rádi. Lidé se bojí cestovat, zkoušet nové věci, jít za svými sny. Strach nám brání žít životy, ke kterým jsme stvořeni."

Je to pravda. Když se na to podívám ze svého hlediska, tak například, jsem si vždy přála, procestovat celý svět. Navštívit hlavně exotické země jako třeba Afriku, Indii, Čínu, Austrálii kvůli kultuře a náboženství. Ale problém je v tom, že mám strach. Mám strach z létání z různých nemocí, které bych tam mohla dostat a to mi brání v tom, abych to uskutečnila. Jo a samozřejmě i peníze, přece jenom to není za pár kaček. :-D Ale i kdybych ty peníze měla, kvůli strachu bych se do těchto zemí nedostala.

Nebo. Nějakou dobu, bylo mým snem, mít taneční školu. Proč jsem upustila z toho snu? Protože jsem se podceňovala. Říkala jsem si, že nejsem tak dobrá, abych mohla vést taneční školu a učit děti. Měla jsem strach, že se mi budou všichni posmívat, že já, která tančila jen osm let, jsem si otevřela taneční školu. Bála jsem se všech těchto pomluv, až nakonec jsem se vzdala snu o taneční škole.

Postupem času, se začínám zbavovat svých strachů tím, že je zkouším překonat. Jde to pomalu, ale funguje to. Třeba můj strach z výšek. Nikdy jsem ho neměla, jako dítě jsem lozila po vysokých stromech, chodila po střechách domů, ale čím je člověk starší, tím je na sebe opatrnější. Tak jsem najednou dostala strach z výšek. Nemohla jsem se posadit na lanovku, protože mě okamžitě zachvátila panika, tak velká, že jsem myslela, že z té lanovky vyskočím, jen abych měla pevnou půdu pod nohama. Ale když jsem naposledy byla na lanovce, tak jak se pomalu rozjížděla a stoupala výš, jen jsem si říkala"" to nic holka je to jen strach, ty se nemůžeš nechat strachem ovládat, je to jen o tvojí hlavě, o tvých myšlenkách, o tvojí psychice, o egu." Pokud si nepřipustím strach, řeknu si "NE, já se nebudu bát, nechci se bát" a budu to myslet vážně, tak mám vyhráno. No a druhá jízda na lanovce a hned se mi dýchalo lépe. Tímto jsem svůj strach začala pomalu, ale jistě překonávat.

A čeho se lidé vlastně nejvíc bojí? Smrti? Ztráty blízkého člověka? Že přijdou o práci?
Ano, všichni lidé se bojí smrti. Pokud nejste mnich, který se celý život učí se smrti nebát. Proč smrti? Protože smrtí se naplní skoro všechny naše strachy - přijdete o práci, o blízké lidi, o svou rodinu, o svou Lásku. Samozřejmě po smrti už vám to může být jedno. Ale teď? Teď vám to jedno není, proto se bojíte, proto se všichni bojíme.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MIK MIK | 4. srpna 2015 v 23:25 | Reagovat

si super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama