Listopad 2015

né tak úplně naposledy

25. listopadu 2015 v 17:20 | pisálek |  téma týdne
Naposledy

Když se řekne slovíčko naposledy, hned se mi před očima objeví má mamča, jak za mých mladších let přede mnou stojí s rukama v bok a mává na mě ukazováčkem. Víte jak to myslím, když jste jako děti něco provedly a hned na to se za vámi přiřítil jeden s rodičů, s autoritativním výrazem v tváři a zvolal: "Michaelo, to bylo naposledy, slyšíš?" Jo tak přesně tohle mně napadá. Ach to byly časy, ráda bych se do nich vrátila, vše jste měli na háku, chodily si do školky, šplhaly po stromech, šťouraly se v nose a každému to bylo jedno, protože jste byli děti. Pochybuji, že kdyby mně teď někdo viděl, ve dvaceti třech letech lozit po stromech a stavět si tam bunkry, o šťourání v nose ani nemluvím, že by si o mně nepomyslel, že jsem blázen. Tak už to je, v takové společnosti s omezeným názorem žijeme.

Naposledy, co jsem použila slovíčko naposledy, nepočítám tu chvíli, kdy píšu tento článek, bylo dnes asi mezi dvanáctou a první hodinou odpolední. To jsem si zrovna říkala, že je to naposledy, co jsem se rozhodla odcestovat tak daleko od své rodiny a od……. no své rodiny. Já jsem velmi rodinný typ. Nevím, co bych bez své veliké a úžasné rodiny dělala. Bez mámy a táty. Mám úžasné rodiče, jo moji rodiče jsou úžasní a já jsem za ně nesmírně vděčná. Asi o nich brzo udělám článek. :-D

Přicházím na to, že téma Naposledy mi teda moc nesedí. Přemýšlím ještě o básničce, protože nechci, aby byl článek moc krátkej. Takže jo. Básnička je dobrej nápad.


Naposledy

Naposledy co jsem prala,
bylo to ve sprchovacím koutě.

Já vím, nebyla to žádná sláva,
bylo to spíš hloupé.

Avšak pračka se nám pokazila.
Záchod ucpaný jsme měli.

Co jiného nám však zbývá,
než mít to vše v prdeli.


Slibuju, že je to naposledy, co jsem se snažila naspat báseň. :-D ;-)

Čááu Mišane..

23. listopadu 2015 v 17:14 | pisálek |  ze života
Čáu Mišane...

Tenhle článek je věnován tobě. Víš proč? Protože jsi zatím můj jedinej fanoušek. Hele, ale to, že znova píšu, nedělám jen pro tebe, ale taky pro sebe. No tak jo, zatím spíš pro tebe. :-D Kecám.

Zatím co se tady snažím sepsat smysluplnej článek, v telce hraje ten tvůj oblíbenej seroš, ten s tím no víš Willem Smithem, jak tam hraje toho kluka, co se přistěhuje ke své bohaté rodině. Tak je to, že? Je to fajn, no nejhorší na tom je, že je to německy. Jako všechno tady. Nemůžu se divit, když jsem v Německu. No každopádně jsem tu a zrovna prožívám krizi, takže proto možná píšu. Víš jak, celé dny jsem jen zavřená doma, protože nemůžu sehnat práci a to je dost deprimující. Nečekala jsem, když jsem tu jela, že najít si později práci, bude tak sakra těžký. Ono by to ani tak těžký nebylo, kdybych byla kluk, ale jak všichni víme, já kluk nejsem a tady existuje gender. :-D A nebo je to možná tím, že nejsem polka. Je tu totiž neskutečně moc Poláků a ti všichni maj práci, jen já ne. No co, mají tu svou komunitu, takže si vypomáhaj, každopádně ty to znáš, byl jsi tu, co ti budu povídat. Takže jinak zevluju, zevluju a zevluju a občas se i snažím napsat pár stránek své knihy, víš té, do které mně tak tlačíš, ale nedaří se, fakt ne. Přece jen se v té knize vracím o dost let dozadu a už si to zaprvé dost dobře nepamatuju (kdysi mě ještě držely deníky, které jsem bohužel v návalu zuřivosti spálila) a za druhé se celkem nerada vrací do minulosti, ony to občas nebyly pěkný vzpomínky. Třeba se jednou k tomu vrátím, kdo ví.

Ale to už na stroji, jako profík. :-D


Jo a hele, včera jsem viděla tvoje video s Robem a Péťou, jak hrajete Nikdy jsem. Bylo to fájn, moc mě to pobavilo. Jen tak dál, jsi dobréj v tom, co děláš, vždy jsi byl.

A já jdu zkoušet dělat to svoje. Mám rozepsanej fantasy bestseller. :-D


Vzpomněla jsem si na ten seriál, je to fresh Prince.
https://i.ytimg.com/vi/Y14oz_bUt7o/maxresdefault.jpg

'Yo, home to Bel Air'