Září 2016

Kdo vlasně jsem?

26. září 2016 v 0:36 | pisálek |  téma týdne

Kdo vlastně jsem?

(Jen tak k zamyšlení)



Přesně o tom je celý můj projekt. Bůh-Člověk. Od mytologie přes filosofii, psychologii až k dnešním vědeckým článkům. (barevné papírky miluju.)


Kdo vlastně jsem? Jsem pouze člověk z masa a kostí, žijící za pomocí srdce a mozku, nebo je v tom něco víc? Jsem snad malý kousek věčnosti, který se dá také nazvat bohem, a své tělo mám pouze jako takovou tělesnou schránku, s jejíž pomocí si můžu vychutnávat vše, co mi tento svět přináší? A proč ne? Představa, že jsem věčná se mi opravdu zamlouvá.


A pojďme dál. Co když vlastně opravdu nemusíme umřít. Co když smrt je jen iluze, kterou jsme si jako lidstvo vymysleli, nebo která nám byla úmyslně podstrčena. Co když to je opravdu jen všechno o víře a našich myšlenkách? Věříme a jsme pevně přesvědčeni o tom, že jednoho dne umřeme. Každý rok oslavujeme, že vlastně stárneme. Možná, že kdybychom zastavili tyhle iluze, tyhle navyklé dogmata, třeba bychom zastavili i naše stárnutí a dokonce i smrt.


Něco vám povím o pěti lidských věků z mytologie Řeků.


První, takzvaný, zlatý věk byl za vlády Kronose. Lidé žily jako bohové bez práce a soužení. Nebylo stáří.



Druhý stříbrný věk stvořili olympští bohové. Lidé se ještě stále dožívali vysokého věku. Až do sta let vyrůstali po boku své věrné matky.


Věk měděný je třetím věkem, kterému se také říkalo bronzový. V tomto věku byli lidé zlí. Toužili po válce a dobíjení.


Čtvrtý věk, je věk Héroů. Je to božské pokolení, nazývané jako polobozi. Po jejich smrti je Zeus usadil na okrajích světa. Na ostrovech blažených v Okeánu.


A jako poslední z věků, je věk železný. Ubohý znavený lid! Těžké starosti jsou údělem od bohů, přesto tu a tam se najde něco dobrého. Jednou však Zeus i toto pokolení zničí. Jako znamení, se začnou lidé rodit s šedými vlasy, otec se nesnese s vlastním dítětem, ani přítel s přítelem, ani sourozenci mezi sebou. Až rodiče zestárnou, jejich děti si jich přestanou vážit.


Hezké jak ten poslední, Železný věk, přesně spadá do naší doby.
A co takhle Egypt? Podle egyptských lidských věků, se nyní řadíme do období Amona, stvořitele a pána světa, které je označováno jako období temna a nicoty.

Takže kdo vlastně jsem. Jsem neomezená věčná duše, která zapomněla na svůj původ, na to že je vlastně "bohem" a nyní se ztratila v nekonečném koloběhu reinkarnací, kdy s každým novým životem musí stále dokola nabývat různých vědomostí a pravd o které stejnak zanedlouho opět znovu přijde?

Ano. Tohle přesně jsem.

Ps. Zkrácená verze. Vězte, že tomuto tématu, o mém projektu, se budu ještě věnovat.

Královna Tearlingu - Erika Johansen "Tvoje matka byla marnivá husa."

22. září 2016 v 11:36 | pisálek |  recenze knih

Královna Tearlingu



Série: Královna Tearlingu (1)
Originální název: The Queen of the Tearling
Žánr: Romány, fantasy
Rok vydání: 2014, 1. Vydání originálu: 2013
Počet stran: 432
Nakladatelství: Yoli




Jak to tehdy bylo?
Šla jsem s mým přítelem nakupovat do Tesca, takové ty potřebné věci, jako toaleťák, chleba a pivo. Řekla jsem si, proč se nepodívat, co máme nového v knižním oddělení. Uviděla jsem jí už z dálky. Tmavý přebal, zlaté ornamenty a hrad v dáli na kopci. Nádherná kombinace ne? Přečetla jsem si anotaci. Bomba.
"Tak tu musím mít." Řekla jsem si spíš jen tak pro sebe.
"Ja ti ju kúpim, keď sa ti tak páči." Nabídl mi přítel.
No a už to bylo, celá šťastná jsem si domů přivezla knížku.

Ale k věci.

Mladá dívka, Kelsea, má už předem daný osud. Stát se královnou.
Knížka začíná okamžikem, kdy si pro Kelseu přijíždí královnina garda.
Och garda. Lidi, ta garda nemá chybu. Aj já bych takovou brala.
Kelseu čeká dlouhá jízda, kdy se musí dostat do Pevnosti. Cestou ji však čekají různé nástrahy a nebezpečí. Nebezpečí, které ji čeká přímo od vlastní rodiny. Avšak Kelsea je dívka kterou nic moc nerozhodí. Cestou do pevnosti se snaží přečkat veškeré nepohodlí, bolest a zimu, aby si o ní její garda nemyslela, že je stejná jako její matka. Marnivá. K pomoci ji je řetízek, který je předáván z generace na generaci a o kterém se dozvíme, že má magickou moc a tak pomůže Kelsei v různých nesnázích. První co chce Kelsea udělat, je napravit škody, které způsobila její matka, avšak neuvědomuje si, co vše za to bude muset obětovat. Ne jenom celé království, ale možná i svůj život.
Protože Rudé královně, ze sousedního království, není dobré odporovat.


Kelseu jsem si ihned oblíbila. Dívka s plnoštíhlou postavou a kulatým tuctovým obličejem. Žádná kráska, prostě obyčejná dívka a proto si myslím, že si ji ostatní čtenářky oblíbí rychle. ALE, co se mi moc nelíbilo, bylo, že se až moc rychle dostala do kůže královny. Pro mě začala být ke konci až moc panovačná.

Palcát, Hlavní Gardista. Jeden z nejobávanějších bojovníků královny. V knížce je krásně popsáno jejich postupné vznikající přátelství, důvěra a respekt. Myslím si, že Čtenáři si rychle zamilují celou gardu, protože garda je nej.



Z absence přehnané love story jsem byla neskutečně nadšená. Žádná milostná trojka. Takovou knížku jsem dlouho nečetla, pokud vůbec. Ano, je pravda, že přece jen tam něco je. Tajemný loupežníček, s uhrančivým pohledem, který má v plánu Kelseu zabít, no ale potom si to rozmyslí, protože věří, že právě ona by mohla království zachránit. Kostěj, ten vám bude záhadou ještě i v druhém díle, stejně tak i hádanka, kdo je otcem hlavní hrdinky.


No ještě musím podotknout, že kdyby měl někdo slabší povahu, tak opatrně s touto knížkou. Erika Johansen se totiž nebojí. V knize jsou dosti odvážně popisovaný některý drastický scény. Krev, znásilnění, brutalita.


Děj knihy? Velmi se mi líbí, kde je zasazen děj knihy. V době po překročení. V budoucnosti. Ano v budoucnosti, ale bez elektroniky, aut, pomalu ani bez léků, TISKAŘSKÉHO LISU!
Né, tohle si opravdu musíte přečíst, abyste pochopili, o čem tu píšu.


PS: Na gramatické chyby se stěžujte u Microsoftu, že není schopný to pořádně opravit, aneb nejsem dokonalá, ale život je věčný, takže mám dost času se to naučit. :-D

od nevidím do nevidím

11. září 2016 v 13:42 | pisálek |  ze života
Tak málo času.

Ještě nedávno jsem nevěděla, co s volným časem. Buď jsem spala, nebo jsem brouzdala na internetu. Teď? Pracuji od rána do večera, každej boží den. Ráno na půl deváté chodím sbírat jablíčka do sadu, až do pěti a pak rychle valím na kole domů. Osprchovat, převléct se a do restauračky za bar. A takhle je to od pondělí do pátku. Ale pozor, v pátek mám volno v restauraci, takže pracuji pouze na jablkách do pěti. To příjdu domů, najím se, osprchuju a jdu spát. Takže z toho volna nic nemám. Sobota práce na jablíčkách do dvou hodin pouze, ale to abych mohla už na čtvrtou být v restauraci, ale tentokrát v kuchyni. Mám velmi rozmanitou práci. :-D No a konečně v neděli, dneska, mám volno na jablíčkách, ale, na čtyři hodiny jdu do restauračky do kuchyně. Takže, takhle vypadá můj normální týden. Ale víte co? V Německu mít dvě práce, to jste boháč. Takže aspoň něco pozitivního. Ale ne, obě dvě práce mě velmi baví, já si nestěžuji, možná jen trošku moje nohy. :-D

Myšlenky tvoří budoucnost

11. září 2016 v 13:37 | pisálek |  téma týdne
Tak toto téma hned zaujalo mou pozornost.

Myšlenky. Moje myšlenky. Nevím či k pláči nebo k smíchu.

Nejhorší je, že vím, a to už by měl vědět každý, že myšlenky tvoří budoucnost. Myšlenky utvářejí vaší realitu. Ale co když převažuje více myšlenek negativních než pozitivních? Potom máme strach. Víme, co můžou myšlenky způsobit a proto se jich bojíme. Bojíme se vlastních myšlenek.

Kdybych tady měla popisovat vlastní myšlenky, zřejmě by si někteří z vás pomysleli, že bych se měla jít léčit na psychinu a někteří by zase jásali radostí, že v tom nejsou sami.


Ve zkratce. JÁ se občas bojím svých myšlenek. Jsou špatné. Tak špatné, že se je dokonce i bojím napsat. Rodiče mi říkali, zkus se z toho vypsat, ale já mám strach. Až to uvidím na papíře, tak to tu opravdu bude. Černé na bílém. Moje myšlenky, venku z hlavy. To nechci.
Tak se snažím je pomalu měnit. Víte jak se v Harrym Potterovi a vězni z Azkabanu učili zahnat bubáka ze skříně ne? Objevilo se to, čeho se bojí a aby zahnali strach, obrátili to v žert. Nějak tak to dělám s mými myšlenkami. Z negativních na pozitivní.

Strach z myšlenek má každý. Žijeme v konzumním světě. Neovládáme vlastní myšlenky, ale myšlenky ovládají nás. Je to smutné. Máte jít nastoupit do letadla, hlavou vám bleskne myšlenka,že letadlo může spadnou nebo vybouchnout, tak do něj nakonec nenastoupíte. Vaše myšlenka vás ovládla.

Nakonec jeden úryvek z písničky, kterou jsem poslouchala tak před deseti lety, a utkvěla mi v paměti.

"Dej si pozor na svoje myšlenky,
protože tvoje myšlenky přecházejí v slova.
Dej si pozor na svoje slova,
protože tvoje slova přecházejí v činy.
Dej si pozor na svoje činy,
protože tvoje činy přecházejí v záliby.
Dej si pozor na svoje záliby,
protože tvoje záliby tvoří tvůj charakter.
Dej si pozor na svůj charakter,
protože tvůj charakter je tvoje budoucnost."

Ovládněte své myšlenky lidi, jinak ony ovládnou vás a svět se stane nezvladatelným místem.