Kdo vlasně jsem?

26. září 2016 v 0:36 | pisálek |  téma týdne

Kdo vlastně jsem?

(Jen tak k zamyšlení)



Přesně o tom je celý můj projekt. Bůh-Člověk. Od mytologie přes filosofii, psychologii až k dnešním vědeckým článkům. (barevné papírky miluju.)


Kdo vlastně jsem? Jsem pouze člověk z masa a kostí, žijící za pomocí srdce a mozku, nebo je v tom něco víc? Jsem snad malý kousek věčnosti, který se dá také nazvat bohem, a své tělo mám pouze jako takovou tělesnou schránku, s jejíž pomocí si můžu vychutnávat vše, co mi tento svět přináší? A proč ne? Představa, že jsem věčná se mi opravdu zamlouvá.


A pojďme dál. Co když vlastně opravdu nemusíme umřít. Co když smrt je jen iluze, kterou jsme si jako lidstvo vymysleli, nebo která nám byla úmyslně podstrčena. Co když to je opravdu jen všechno o víře a našich myšlenkách? Věříme a jsme pevně přesvědčeni o tom, že jednoho dne umřeme. Každý rok oslavujeme, že vlastně stárneme. Možná, že kdybychom zastavili tyhle iluze, tyhle navyklé dogmata, třeba bychom zastavili i naše stárnutí a dokonce i smrt.


Něco vám povím o pěti lidských věků z mytologie Řeků.


První, takzvaný, zlatý věk byl za vlády Kronose. Lidé žily jako bohové bez práce a soužení. Nebylo stáří.



Druhý stříbrný věk stvořili olympští bohové. Lidé se ještě stále dožívali vysokého věku. Až do sta let vyrůstali po boku své věrné matky.


Věk měděný je třetím věkem, kterému se také říkalo bronzový. V tomto věku byli lidé zlí. Toužili po válce a dobíjení.


Čtvrtý věk, je věk Héroů. Je to božské pokolení, nazývané jako polobozi. Po jejich smrti je Zeus usadil na okrajích světa. Na ostrovech blažených v Okeánu.


A jako poslední z věků, je věk železný. Ubohý znavený lid! Těžké starosti jsou údělem od bohů, přesto tu a tam se najde něco dobrého. Jednou však Zeus i toto pokolení zničí. Jako znamení, se začnou lidé rodit s šedými vlasy, otec se nesnese s vlastním dítětem, ani přítel s přítelem, ani sourozenci mezi sebou. Až rodiče zestárnou, jejich děti si jich přestanou vážit.


Hezké jak ten poslední, Železný věk, přesně spadá do naší doby.
A co takhle Egypt? Podle egyptských lidských věků, se nyní řadíme do období Amona, stvořitele a pána světa, které je označováno jako období temna a nicoty.

Takže kdo vlastně jsem. Jsem neomezená věčná duše, která zapomněla na svůj původ, na to že je vlastně "bohem" a nyní se ztratila v nekonečném koloběhu reinkarnací, kdy s každým novým životem musí stále dokola nabývat různých vědomostí a pravd o které stejnak zanedlouho opět znovu přijde?

Ano. Tohle přesně jsem.

Ps. Zkrácená verze. Vězte, že tomuto tématu, o mém projektu, se budu ještě věnovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jura Jura | E-mail | 26. září 2016 v 1:19 | Reagovat

Hm ...interesting

2 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 26. září 2016 v 11:14 | Reagovat

zajímavé =)

3 Eliss Eliss | Web | 26. září 2016 v 14:38 | Reagovat

Ale to je zajímavá úvaha, hlavně o tom připouštění věku. Já osobně věřím, že po smrti určitě ještě něco musí být

4 Elle Elle | Web | 26. září 2016 v 17:49 | Reagovat

Hezky pojato :)

5 Felix Felix | Web | 26. září 2016 v 21:49 | Reagovat

Spíš mi to připadá na věk papírový? ;)

6 Evica Evica | 25. října 2016 v 12:50 | Reagovat

líbí se mi tvé psaní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama