Kapitola 2

18. listopadu 2016 v 12:48 | pisálek |  Znamení ledové vločky

Kapitola 2.



Po dvaceti hodinové cestě, kterou si dívky společně pořádně užili, byla loď na místě. Eleonora popadla svůj kufr a pospíchala za svou kamarádkou. Nechápala, kde Gabriela bere tolik energie. Za chvíli ji dohonila a kamarádka se na ni usmála. "Kde se loudáš?" Zeptala se jí Gabriela.
"Na to, jak jsi malá, máš pěkně rychlou chůzi." Řekla Eleonora místo odpovědi.
"Musím si tu výšku nějak kompenzovat. A aby bylo jasno, ty nejseš o nic vyšší." Řekla s úsměvem černovláska a měla pravdu. Byla jen o něco málo nižší, než její kamarádka.
"Ale aj těch pár centimetrů se počítá." Uchechtla se Eleonora.
Došly k obrovskému portálu, který sloužil jako přenášedlo do školy. Dívky prošly skrz portál a ocitly se v hlavní hale ve škole. Polovina studentů už byla usazena na svých místech. Dívky na sebe rychle mávly a každá se vydala ke svému stolu. Stoly byly rozděleny podle kolejí, a koleje byly rozděleny podle živlu. Gabriela ovládala vodní živel, proto měla na zápěstí znaménko ve tvaru kapky. Avšak Eleonora ovládala ohnivý živel, ale znaménko ve tvaru plamínku nevlastnila. Přisedla si vedle dívky s červenými vlasy a čekala, až dorazí všichni studenti, najednou si vzpomněla, že se měla ihned hlásit u svého otce a tak vzala kufr a rozběhla se na chodbu a směrem k ředitelně.

Eleonora zaklepala na dveře ředitelny a ty se pomalu otevřely. Dívka vstoupila dovnitř.
"Eleonoro." Pozdravil dívku ředitel školy.
"Ahoj Otče." Pozdrav opětovala. "Matka říkala, že si semnou chtěl mluvit."
"Ano. Takže poslední várka studentů už dorazila, jak vidím." Konstatoval její otec.
"Ano, už jsou všichni tady." Ujistila ho dcera.
"Takže to jen zkrátím." Vzal si svou magickou dlouhou hůl, kde na jejím vrcholku byla soška fénixe, a přehodil přes sebe ředitelský modrý kabát. Eleonora ho pozorovala. Milovala svého otce, byl jejím vzorem, vyzařoval z něj respekt, ale také pokora. Když mluvil, jakoby nebylo nic, jen jeho hlas. Stal se ředitelem po smrti svého otce, který jim byl dvacet let.
"Chci, abys mi pomohla s uspořádáním jarního plesu."
"Cože? Vždyť teprve skončili vánoční prázdniny."
"Tak na to budeš mít spoustu času, chci, aby to bylo dokonalé, pozval jsem ředitele Artaira s druhé školy, přijede s pár vybranými studenty."
"Sama to nezvládnu, a pochybuju, že najdu někoho, kdo by semnou dobrovolně trávil čas."
"Někoho ti přidělím. Máme tu mnoho schopných studentů."
"Otče, prosím, vyber si někoho jiného, jak říkáš, je tu mnoho schopných studentů."
"Ale ty jsi na tohle nejlepší a taky vím, že tě to baví. Žádám tě o pomoc jako tvůj otec ale také jako ředitel školy."
"Dobrá tedy, ale chtěla bych, aby mi pomáhala Gabriela Lunová."
Otec nazdvihl jedno obočí. "Dobrá, ale stejně ti budu muset přidělit ještě minimálně dva studenty."
"Jistě."
Ředitel pokynul dceři a oba dva vyšly ze dveří ředitelny. Eleonora se vydala se svým kufrem zpátky do hlavní haly a její otec odkráčel druhou stranou.

Eleonora se posadila spět na svoje místo. Všichni studenti už byly na svých místech a bavili se o vánočních prázdninách. Když vešel ředitel do místnosti, všichni utichli. Ředitel Medard došel na své obvyklé místo, kde byl stupínek a začal svůj přednes.
Eleonora svého otce bedlivě poslouchala. Mluvil o hodnotách studenta školy magie, a o jeho povinnostech. Když oznámil, že se bude konat za tři měsíce jarní ples, celý sál začal jásat radostí. Nakonec oznámil, kdo vše má na starost přípravu plesu. Krom Eleonory a Gabriely vybral Kenu Sarafinovou a Noru Blárovou. Tím byly zastoupeny všechny čtyři živly. Ředitel dokončil projev a odkráčel z místnosti.
Gabriela dohonila Eleonoru na cestě ke své koleji.
"Elo, to je úžasné, jsem nadšená z toho plesu, a jsem ráda, že ti budu pomáhat s přípravou. Díky." Poděkovala Gabriela kamarádce.
"Nemáš vůbec zač." Usmála se na ní Eleonora.
Stály spolu na rozlehlém nádvoří, odkud vedly cesty ke každé koleji. Uprostřed nádvoří byla fontána a kolem ní lavičky. Nádvoří také lemovaly veliké duby, které se větvily už metr nad zemí.
"Zajdu si vybalit kufr a pak bych byla ráda, kdybychom něco podnikly." Ukázala Gabriela na kamarádku ukazováčkem a pomalu se vzdalovala.
"Jasně." Řekla Eleonora a dívala se za Gabrielou, jak mizí ve velké kamenné stavbě. Eleonora se rozhlédla po nádvoří a rozhodla se také jít do své koleje, ale v tu chvíli jí něco zarazilo. Byl to pár modrých očí, který ji sledoval. Eleonora se dívala na chlapce, kterému oči patřily. Vysoký, blond vlasy mu spadaly do očí a on ji zpoza nich pozoroval. Ona mu pohled oplácela a byla udivená tím, že neuhnul. Každý přece vždy uhne. Ale tento kluk ne. Eleonora znervózněla, odvrátila se od něj a vydala se na svou kolej s kufrem v ruce.

Teodor věděl, že bude hrozba. Otec mu to říkal. Nevěděl jak, ale věděl, že je to pravda. Cítil to v kostech. Cítil, že se něco stane a pravděpodobně se to už děje. A to vše jen kvůli dívce se znaménkem ledové vločky. Sledoval ji, až dokud nevstoupila do budovy své koleje a až potom se vydal do té své.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama