II.

24. října 2017 v 19:05 | mia |  Ochránci

II.

Ráno mě vylekal neskutečný kravál. Vystartovala jsem z postele a automaticky se připravila k boji.
"No do háje, to je budík!" zasmála jsem se hystericky sama sobě. U nás se takováto věc sice nepoužívá, ale vybavuji si jí z výuky zvyku lidí, kterou jsme měli ve škole. Budík má budit lidi, aby náhodou nezaspali do práce nebo do školy. Tak jestli mě tohle bude budit každý den, tak to potěš má křídla. Kde jsou ty harfy, které nám ráno vyhrávaly v celém Tevasu. Povzdychla jsem si a šla se připravit do školy.
Vzala jsem si úzké světlé rifle a zeleno černou kostkovanou košili. Své světlé vlasy po pás jsem si nechala volně rozpuštěné a dala na ně klobouček. Vše jsem ještě jednou zkontrolovala v zrcadle. Nakonec jsem pokrčila rameny a s batohem přehozeným přes rameno jsem odešla z domu vstříc prvnímu dni ve škole.

Školu jsem podle mapy našla v celku snadno. Není to zrovna velká vesnice.
"Tak jo," řekla jsem si pro sebe a zhluboka se nadechla. "To zvládnu, to hravě zvládnu," dál jsem se uklidňovala, když kolem mě prošla holka a koukala na mě se zvednutým obočím.
"Ahoj," pozdravila jsem jí slušně, ale ona mě ignorovala. Pokrčila jsem rameny a vydala se do nitra budovy.
Vytáhla jsem si z batohu svou dřevěnou složku a prohlídla si kluka ještě jednou.
Tak fajn. Teď zajdu do ředitelny, nahlásit svůj příchod a pak se můžu věnovat plně svému úkolu. Už předem vím, že rozvrh budu mít stejný jako Adrian, takže mu budu stále na blízku.
Po několika odbočkách a pár poptání studentů jsem se konečně dostala k ředitelně.
Zaklapala jsem na dveře a po vyzvání vstoupila.
"Dobrý den, slečna Avalona Rustica?" zeptala se ředitelka a koukla na mě přes své obroučky kulatých brýlí.
"Ano," usmála jsem se na ní.
"Jsem ráda, že jste se mi přišla ohlásit, můžete jít na svou první hodinu, za pár minut začne vyučování," odbyla mě ledabyle.
"Aha, dobrá. Děkuji. Na shledanou."
"Hm hm," odpověděla a dál studovala materiály, které měla pod sebou. Otočila jsem se na patě a vyšla z ředitelny. Než jsem se dostala do třídy, zbývala už jen minuta do začátku výuky.
Vešla jsem do třídy a pátrala očima po Adrianovi. Našla jsem ho vybavovat se se spolužáky v poslední lavici. Sebevědomě jsem vykročila přímo k němu a hodila tašku na jeho lavici.
"Promiň, máš tu volno?" zeptala jsem se a nasadila široký úsměv.
Otočil se na mě, pak se rozhlédl po pár prázdných lavic ve třídě. "No jo, jasně, mám," řekl a usmál se na mě. Měl moc pěkný úsměv. Byl to opravdu pěkný kluk. Tmavě hnědé vlasy měl upravené jen tak na krátko, aby mu nepadaly do očí. Oči v barvě hořké čokolády, jako by se stále smály. Ale z jeho postoje a pohledu čišela arogance.
"Díky," přisedla jsem si a začala jsem vytahovat své knihy na hodinu. Periferně jsem viděla jak pokrčil na své kamarády rameny.
Těsně před tím, než zazvonilo, mě přepadl zvláštní pocit v žaludku, jako bych se na něco těšila a přitom byla nervózní. Pozorovala jsem svůj stav, ale nepřestávalo to. Když do třídy vešel učitel a začal hodinu, přestala jsem na to myslet. Byla jsem ráda, že mě nepředstavoval. Tam nahoře mezi našima jsem nervózní, když jich je kolem mě hodně a upírají na mě zrak. Nevím, jak bych to zvládla tady.
"Ty tu jsi nová," oznámil mi můj spolusedící.
"Evidentně," odpověděla jsem mu s arogantním úsměvem.
"Jistě, no, já jsem Adrian," řekl a natáhl ke mně ruku.
"Ava," podala jsem mu ruku a tímto jsem si ho označila. Teď jsem mohla vědět kde je a jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. Zatím šlo vše podle mých představ. Usmála jsem se pro sebe.
Rozhlédla jsem se po třídě. Cítila jsem na sobě stále jeho pohled. Přitáhla jsem jeho pozornost, to je moc dobrý začátek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama