Kapitola 1. (BH)

24. října 2017 v 13:21 | Mia |  Ve stínu bílého havrana

KAPITOLA 1.



Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem. Pro ni to nikdy nebyla procházka růžovým sadem. Byla jiná než ostatní a toho se právě všichni báli.
Ležela na zádech ve své posteli a koukala do stropu, kde byly přilepené fosforující hvězdičky, jako napodobenina oblohy. Taková blbost. Pomyslela si dívka a přetočila se na bok. Teď pro změnu koukala z okna a všimla si, že ji pozoruje bílý pták. Mohl to být havran? Bílý havran? Ale opravdu tak vypadal.Pomyslela si. Usmála se na něj a pták naklonil hlavu do strany, jako by jí rozuměl. Jako by přesně věděl, co prožívá. Zanedlouho jí začaly těžknout oční víčka a havran se jí začal rozmazávat, až ho nakonec už neviděla vůbec. Usnula.
Dalšího rána ji probudil budík, který právě ukazoval sedm hodin.
"Dělej Darjo, vstávej, nebo kvůli tobě budeme mít všichni problém," řekla k ní dívka a vrazila jí pohlavek.
Darja sebou škubla a v mžiku byla na nohách. Rozhlédla se po místnosti, kde bylo osm poschoďových postelí a všechny už byly prázdné a ustlané. S povzdechem se došourala do koupelny a nechala studenou vodu stékat po svých rukách. Když se opláchla, už s větší energií vpadla do své šatní skříně, kde na ni koukaly pouze dvoje šaty a jedny černé kalhoty. Sahala právě po kalhotách, když v tom najednou skončila přímo vevnitř svého šatníku a kolem ní černo. Dívky ji právě zamkly v její vlastní skříni.
"No tak holky neblázněte, pusťte mně!" křičela Darja a bouchala do dveří.
Jaký člověk vymyslel šatní skříně na klíč, je to totální nesmysl. Pomyslela si, jak dál bušila do dřevěných dveří skříně. Dveře s klapnutím povolili a Darja vyklouzla ven, avšak nikdo v pokoji už nebyl. Naštvaně nakopla skříň. Už jí to nebavilo. Trčela v dětském domově od doby, co jí bylo dvanáct let a stále to bylo jen horší a horší. Děti ji nikdy neměly v oblibě, byla tichá a jiná. Občas se jí děly nevysvětlitelné věci, když se třeba naštvala, kterých se i ona sama začínala bát. Nechtěla skončit někde v blázinci, tak raději všechny a všechno ignorovala, avšak uvnitř to jen tak ignorovat nemohla. Byla to velmi citlivá dívka, chytrá a inteligentní.
Darja mrkla na hodinky a s nadávkami se nasoukala do černých kalhot a bílého trička. Přes sebe přehodila černé školní sako a běžela přes dvůr do školní budovy a rovnou do třídy historie. Měla štěstí, stihla to tak tak. Když si sedala na své místo, její spolubydlící si jen nesouhlasně vzdychly. Pro jednou jim plán nevyšel.
Po škole se dívka vydala přes dvůr zpět do pokoje. Cestou ji však zkřížil cestu bílý havran, který seděl včera večer u okna. Stál na zemi naproti ní a pozoroval ji modrýma očima.

"Copak ty tu děláš?" zeptala se ho dívka a dřepla si k němu. K jejímu překvapené havran neuletěl. Natáhla k němu opatrně ruku a on si na ní vyskočil. Darja vykulila překvapeně své temně hnědé oči.
"Ty někomu patříš a ztratil ses?" zeptala se dívka, jako kdyby čekala, že ji havran odpoví, avšak ten se na ni pouze díval s hlavičkou na stranu. Dívka se rozhlédla okolo a zjistila, že na ní upírá zrak pár studentů. Rychlím krokem, s havranem na paži se vydala za školní budovu dětského domova. Když byla z dohledu zvědavých studentů, zamyšleně se podívala na havrana. Nevěděla, co si s ním počne. Nenašla nic na něm, co by vypovídalo, že někomu patří.
"Leť," pozvedla ruku, aby mu dala příležitost k letu, ale havran dál seděl a pozoroval dívku. Po chvilce havran zakrákal a načepýřil se. Snesl se z její ruky zpátky na zem a zakrákal znovu. Přiskočil k ní a hned zase uskočil a opět zakrákal. Darja na něj přivřela oči.
"Co je?" zeptala se spíš jen pro sebe.
Havran trochu popošel dál a pak se na ní podíval. Dívka se vydala za ním. Připadalo jí, jako by zrovna to chtěl. Havran šel dál a stále se ohlížel na dívku. Když Darja zastavila, zastavil také.
"Divné," řekla si a dál pokračovala v chůzi za havranem.
"Následuj havrana děvče, dovede tě bůh, ví kam," zasmála se svému výroku a v tom havran zakrákal a ohlédl se po ní.
"Tak fajn už jsem ticho," zvedla ruce v ochranném gestu.
"Omlouvám se havranovi. Páni, možná si oprávněně o mě všichni myslí, že jsem divná," zakroutila hlavou.

Dívala se na něj, jak srandovně na zemi poskakuje. Došli až na okraj řídkého lesa a pak pokračovali dál. U mýtiny, na velkém, plochám kameni se zastavily. Havran v zobáku kolem ní přesunoval jakési kamínky. Dívka zjistila, že havran z nich vytváří dokonalý přesný kruh.
"Hm, máte smysl pro geometrii," řekla dívka směrem k havranovi.
Havran kruh dokončil a pak se přesunul svými skákavými kroky k ní. Znenadání, přímo před zraky Darji se havran rozzářil pronikavým světlem a další sekundu naproti ní stál muž s bledou kůží, světlými dlouhými vlasy a modrými oči.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 25. října 2017 v 22:00 | Reagovat

*přidá si příběh do své složky 'ROZEČTENÉ'*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama