Kapitola 3. (BH)

26. října 2017 v 18:34 | mia |  Ve stínu bílého havrana

KAPITOLA 3.


Budova byla majestátní. Zábradlí schodiště byly zdobené hadem, který byl vytesán do kamene barvy onyxu. Na stěnách se také rýsovaly tesané podoby různých zvířat. Vyšli široké kamenné schody, které se na konci dělily do dvou stran. Oni pokračovali po levém schodišti, stále výš a výš. Konečně došli do patra, kde se vydali kamennou chodbou, pokrytou měděným kobercem, až ke dveřím pokoje.
"Tak jsme tady," kývl směrem ke dveřím. "Toto patro je vyhrazeno pouze dívčím pokojům. Na každém pokoji jsou dívky po čtyřech. Myslím si, že to není tak zlé." Dodal a mrkl na Darju.
Darja se na muže zadívala a usmála se. "Děkuji, že jsi mě sem dovedl," řekla.
"Je to má práce," usmál se na ní. "Ještě dnes ti donesu rozvrh a věci, které budeš ještě potřebovat," doplnil Aranor.
"Dobrá," měla pocit, že se za chvíli rozbrečí. Po dlouhé době tu byl člověk, který se k ní nechoval povýšeně ani nijak zle. Věřila mu, a pociťovala v jeho přítomnosti něco, jako otcovství. Chyběl ji otec a tento muž ji ho dost připomínal, bohužel nemohla přesně určit v čem.
Aranor ji pocuchal ve vlasech a s mrknutím se vydal chodbou pryč. Taky přemýšlel nad touto dívkou. Jako havran viděl dost na to, aby poznal, že tato dívka to neměla v životě lehké. Avšak pozoroval jí i dost dlouho na to, aby poznal a viděl, že dokáže být silná a jen tak se něčeho nevzdá. Pousmál se pro sebe a ve vteřině se proměnil opět na bílého havrana.
Dívka ještě stále stála před zavřenými dveřmi pokoje. Dýchal zhluboka a snažila se tak zahnat negativní myšlenky. Cítila obavu. Co když její spolubydlící budou stejní jak v domovu. Potřásla hlavou a vzala za kliku.
Ocitla se v prostorném pokoji se čtyřmi postelemi, nad kterými ze stropu vyseli mohutné závěsy.
Darja spočinula zrakem na pěkné drobné plavovlásce, která seděla na jedné z postelí a držela v ruce knížku.
"Ahoj," zvedla Darja ruku a mávla. Připadala si poněkud hloupě. Plavovlasá dívka se zvedla z postele a ráznými kroky se vydala směrem k Darji.
"Ahoj," chytla ji za ruku a začala s ní třást. "Jsem Mariana Castela," představila se plavovláska.
"Ahoj, Darja Rocenova, těší mě."
"Mě taky velice těší," usmála se dívka a stále v ruce držela Darjinou ruku. Po chvíli ji pustila a rozhlédla se po pokoji. "Táto postel je pro tebe," došla k jedné z postelí. "Kufry ti sem byly doručeny akorát před chvílí," dořekla a ukázala na dva ohromné kufry, které Darja v životě neviděla.
"Děkuji, ale tohle nejsou mé kufry."
"Opravdu?" zeptala se Mariana zděšeně. "Musí, či by asi jinak byly?" pokrčila rameny.
Darja vzala jeden kufr a pomalu ho otevřela, jako by se bála, že by z ní mohla vyskočit nějaká příšera.
"Tohle ale jsou mé věci," nakrčila čelo.
"Tak vidíš," usmála se na Darju plavovláska a sedla si na její postel.
"Holky jsou ještě na obědě, za chvíli by tu měly být." Řekla Mariana, když viděla, jak si Darja prohlíží zbylé postele.
Darja přikývla a s dívkou se dali do řeči. Darja jí vykládala svůj životní příběh, u kterého plavovláska co chvíli sténala. Sama neměla nejlepší život, její rodiče jí z domu vyhodili, jakmile se dozvěděli co je zač, ale dívky jí bylo opravdu moc líto. Ztratit rodiče v tak brzkém věku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama