Kapitola 4. (BH)

26. října 2017 v 20:55 | mia

KAPITOLA 4.


Dveře pokoje se otevřely a dívky se ohlédly na nově příchozí.
"No už jste tady konečně," vstala Mariana z postele. "Tak už nám dorazila," ukázala na Darju a ta se z postele zvedla také. Zbylé dvě dívky k ní s úsměvem na rtech přišly a jedna přes druhou se začaly představovat. Jedna byla vysoká blondýnka a ta druhá vysoká, okatá tmavovláska. Jasmína a Rolanda. Darja se nyní cítila šťastná, jako už dlouho ne, když viděla jejich tváře, značící radost z její společnosti.

Na večeři se všechny čtyři dívky vydaly společně. Jasmína Darje zrovna vyprávěla něco málo o jejích schopnostech zvěromága a Rolanda s Marianou probíraly úkol do bylinkářství.
Darja se nedokázala soustředit skoro na nic z toho, co jí Jasmína vyprávěla. Stále byla okouzlená prostorem, který se kolem ní vyskytoval. Když sešly schody až dolů do přízemí, prošly skleněnými dveřmi po pravici od schodiště a dostaly se až do rozlehlé mírnosti, která byla položená níž než hladina, tím pádem do čtvrtiny výšky byla ponořená pod vodou a celá ze skla, takže bylo možné vidět podvodní svět.
"Páni," vydechla Darja fascinovaně.
Dívky se posadily k jednomu z obrovských kulatých stolů.
"Tohle je Darja, dnes se teprve nastěhovala," představila dívku Jasmína.
Všichni Darju s radostí uvítali a snažili se překřičet jeden přes druhého své jméno. Darja se jen smála na všechny od ucha k uchu a užívala si každou minutu. Bála se, že se za chvíli probudí a zjistí, že to celé byl pouhý sen.
Když odcházely z jídelny, cestou narazily na Aranora. Dívky se hluboce uklonily a pozdravily. Darja na ně jen nechápavě koukala a byla trochu v rozpacích.
"Můžete jít dívky, jen si na chvíli vypůjčím Darju. Přeji vám dobrou noc," pokynul dívkám a ty se špitající rozběhly po schodišti k dívčím ložnicím.
"Ahoj," usmál se na ni.
"Ahoj," řekla a snažila se provést úklonu, jakou viděla u dívek.
"Prosím tě s tím přestaň," začal se nahlas smát a Darja se začervenala. "Pojď, mám pro tebe slíbené věci," vedl jí k jinému schodišti, než které vedlo k její ložnici. Schodiště stálo po pravé straně od vstupních dveří. Vyšli do prvního patra a dali se dlouhou chodbou až na konec. Zastavili před klenutými dřevěnými dveřmi a vešli dovnitř. Stali v místnosti, která mohla být pracovnou, u protější zdi stál mohutná mahagonový stůl a pokoj lemovaly knihovny plné knih.

"Nádhera," rozhlédla se Darja po místnosti.
"Taky to máme," došel Aranor ke stolu a ukázal na větší hromádku knih a nějakých předmětů. Darja došla až k němu a s vděkem se na něj usmála.
"Moc děkuji," vzala si věci ze stolu.
"Na, tady, vezmi si to," podal jí červený vak a Darja jej s radostí přijala. Naházela všechny věci do něj a otočila se k odchodu.
"Počkej," zastavil jí. Darja se na něj otočila a Aranor jí něco hodil. Chvatně to zachytila a podívala se na malou minci z mramoru. Pozvedla na něj obočí.
"Co je to?" zeptala se, se zvědavostí.
"Medailon. Kdybys mě kdykoli potřebovala, stačí ho promnout v ruce a já přijdu," řekl s úsměvem.
"Ale jak?" zamyslela se.
"Kouzla," odpověděla společně s ním a zasmála se.
"Mockrát ti děkuji. Nevím, čím jsem si vysloužila tvou přízeň, ale jsem za to ráda," řekla děkovně.
"Nemáš zač," řekl jen a Darja vyšla ze dveří.

Aranor se sám pro sebe usmíval. Velmi mu ho připomínala a to byl ten důvod jeho náklonnosti, ovšem to ji ještě říci nemohl. Jednou přijde čas a ona se to dozví, avšak teď je moc brzo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama