Kapitola I. (P)

23. října 2017 v 21:45 | pisalek |  Poutník

Byl brzký podzim. Listí se zbarvilo do mnoha odstínů oranžové a červené. Vanul příjemně chladný vítr a nízké slunce se snažilo zahřát poslední zbytky letních květin. Ticho lesa protnul letící šíp, který se zabořil přímo do středu vyrobeného terče visícího na mohutném kmeni stromu, vysokého snad až k oblakům. Hned na to následovaly další dva, které tak též svůj cíl trefili s dokonalou přesností.
"Pro dnešek stačilo," ozval se ženský hlas a z hustých křovin se vynořila mladá žena následována klukem. Došla k terči a vytáhla z něj šíp s jasanovým ratištěm a kovanými hroty. "Vedl sis dobře, ale tohle je teprve začátek," podala chlapci tři šípy a společně se vydaly pryč skrz hustý les.

Nedaleko od nich, u břehu rozlehlého jezera, mladá dívka také cvičila, ovšem ne lukostřelbu, ale umění řeči vody. Ladnými pohyby ruky konejšila vodu, a nechala se jí hýčkat. Pramínky vody ji obtékaly kolem ruky až k zápěstí, kterým obratnými pohyby vytvářela překrásné spirály. Voda jako by ji poslouchala, reagovala na její nevyřčené pokyny. Avšak dívka ji neovládala, ne.
"Alchymie nechce přírodu ovládnout, nýbrž pochopit Araielo."
Vzpomněla si na slova svého otce, která si stále opakovala. Pokud přírodu nechcete ovládnout, sama vás poslechne. S lehkostí, kterou zdědila po své vznešené matce, došla doprostřed jezera. To ji s lehkostí nadnášelo a dívka tak mohla zůstat suchá.

"Už si tady zase?" uslyšela tichý, vlídný ženský hlas. Otočila se po hlasu a spatřila ženu v průsvitných šatech tkaných z vody a měsíčního třpytu. Vodní déva pokynula dívce, ať jde blíž. Dívka následovala jejich pokynů a u ní se pokorně poklonila.

"Mě se nemusíš uklánět, ale to není poprvé, co ti to říkám. Hodně jsi pokročila. Jsi výjimečné děvče Araielo a čekají tě výjimečné věci."

"Ano, já vím," povzdechla dívka. "Promiňte, ale tohle mi říkáte pokaždé, avšak nikdy mi to pořádně nevysvětlíte."

"Některé odpovědi chtějí..."

"Čas," dopověděla zarmouceně dívka. "Já vím."

Déva ji láskyplně pohladila po tváři. Její dotyk byl chladný, stejně, jako voda v jezeře. Usmála se a během další vteřiny zmizela v oblaku páry.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama